Na medicínu jsem se nehlásil poprvé. Zkoušel jsem to už loni po maturitě, ale neuspěl jsem na žádné ze tří různých lékařských fakult. Nebylo to příjemné, hledal jsem proto cestu, jak bych mohl příště zabodovat. Vsadil jsem tedy na studium relativně podobného oboru a právě toto doučování. V praxi to vypadalo ale tak, že jsem se do „školy“ vlastně vůbec neučil, pouze na přijímačky. Druhý semestr jsem už na výuku nechodil a tak se mohl naplno věnovat přípravě. Chodil jsem dvakrát týdně na doučování a zbytek trávil samostudiem. To je asi k tomu, jak jsem to měl osobně já, ale teď k samostatnému ohodnocení. Doučování má řadu výhod, které ve škole prostě nenajdete, což je nicméně jistě mnohým jasné. Věnuje se vám stoprocentně jeden kantor, v tomto případě Míša, a tak se nedělíte o jeho pozornost s ostatními spolužáky. Dále jistě oceníte to, že problematiku, kterou byste ve škole řešili studiem definicí a pouček, řešíte zde jinak - zjednodušeně a prakticky. Ostatně všechno se rázem jednodušší, jenom je občas potřeba člověka, který vám řekne jak. Dále si volíte hodiny podle sebe, pokud třeba někomu mozek startuje až po poledni, tak si budete dávat doučování na pozdější hodiny. Osobní přístup je taky pozitivní skutečnost. Taky se připravte, že toho po vás bude chtít Míša hodně, ano, to je také výhoda. Když tak ale přemýšlím a hledám nevýhody, napadá mne jenom jediná. Doučování, jak ostatně asi každé ostatní, stojí dost peněz. Obzvlášť, pokud si jej platíte ze svého. Zde je otázka priorit, jestli to opravdu chcete. Na druhou stranu vás to může hnát do ještě většího úsilí studia. Nyní bych to měl nějak shrnout. Pokud o doučování reálně přemýšlíte, tak nejspíš uvažuje také tak, že i kdybyste k Míši chodili, možná se nedostanete. Úvaha je asi oprávněná. Co k tomu říci? Zjednodušeně řečeno, pokud se budete chtít skutečně dostat, budete pořádně pracovat, neflákat to a dělat co máte, tak se prostě dostanete. Třeba já jsem si letos mohl vybírat ze všech škol, kam jsem si podal přihlášku.