Jak vzniklo Společně k přijímačkám
A OD ZAČÁTKU...
Ahoj, jmenuji se Míša a jsem garantem výuky ve „Společně k přijímačkám“. Před mnoha lety jsem si - stejně jako Vy - přála studovat medicínu. Jako absolventka Střední zdravotnické školy jsem neměla žádnou šanci se na medicínu dostat a měla jsem jen základní znalosti fyziky a chemie. Samozřejmě jsem během 4. ročníku na střední škole hledala cestu, jak se na přijímačky připravit a zaplatila si kurz, který sliboval, že mě na ně připraví. Bohužel, zůstalo jen u slibů. Každých 14. dní jsem jezdila na kurz, kde jsme si sedla do lavice a byla nám v prezentacích odcitována jedna látka za druhou bez sebemenšího vysvětlení. Proto jsem následně začala hledat osobní doučování. A že jsem jich vyzkoušela! Každé doučování však probíhalo stejně: „Co potřebuješ vysvětlit?“ zeptal se člověk, který poprvé viděl modelovky v okamžiku, kdy jsem mu ukázala příklad, jež jsem nedovedla vypočítat. Sám nad příkladem přemýšlel, než mi jej dokázal vysvětlit, a já počítala každou minutu, protože jsem si doučování platila sama z brigád. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se pro svou neúspěšnost u přijímaček pustit do samostudia a nějak se v tom sama zorientovat. To se mi nakonec povedlo a já byla přijata na všeobecné lékařství mé vysněné Lékařské fakulty.
Čím dál tím častěji jsem přemýšlela nad tím, kolik takových lidí jako já asi je. Kolik lidí má pocit, že je nemožné dostat se na medicínu? Začala jsem to, co sem se naučila, učit na osobním doučování jednotlivé studenty. Dodnes si pamatuji na svou první studentku :) Roky utíkaly a studentů bylo na osobní doučování už tolik, že jsme nebyla schopná se ujmout všech. A v ten okamžik jsem si řekla, že převedu osobní doučovaní do kurzů. Že udělám něco, co tu podle mne do dnešního dne není a to, že povedu kurz jako osobní doučování. I když je pro mě dodnes slovo kurz něco jako sprosté slovo a ze svých zkušeností se kurzům obecně vyhýbám, je důležité vědět, že nemusí být kurz jako kurz. Žádný z nich Vás nedokáže 100% připravit na všechny lékařské fakulty v České a Slovenské republice. Ani já to nesvedu. Tím nechci tvrdit, že po absolvování kurzu, který se specializuje na přijímačky do Brna, nebudete schopni se dostat na všeobecné lékařství v Hradci Králové. Chtěla jsem nicméně vytvořit kurz, který se bude 100% soustředit na určitou Vámi zvolenou lékařskou fakultu, kterou si vyberete. Abyste si mohli říct, že jste 100% připraveni, musíte mít např. chemii v hlavě natolik logicky uspořádanou, že dovedete reagovat na sebemenší změnu otázky. Musíte mít všechny otázky z modelovek příslušné lékařské fakulty natestovány dokonale, přičemž je nutné probrat i otázky z přijímaček z loňských let, pokud jsou k dispozici. Tohle však stojí spoustu času v kurzu a zejména Vás doma. Ale až tohle zvládnete, tak půjdete na přijímačky s vědomím, že víte, že všemu rozumíte a že přijímačky jsou pouze formalitou k vašemu přijetí.
Během těch let, co pomáhám studentům s přípravou, se přijímací zkoušky značně změnily, a to nejen z hlediska obsahu, nýbrž i výše bodového ohodnocení pro přijetí. Každý rok jsem si proto dala za úkol přijímací zkoušky na lékařské fakultě navštívit, tedy sama si projít přípravou na ně a obstát v nich. Jedině tak totiž dokážu reagovat na změnu požadavků, jedině tak vím, že k nějaké změně došlo a jedině tak vám dovedu říct, v čem se příprava na určitou lékařskou fakultu liší od jiné.
Protože jsem schopná Vás sama na přijímačky připravit z fyziky, chemie i biologie, tak jsem dlouho neměla potřebu hledat jakoukoliv pomoc v podobě dalších lektorů. Každého studenta, kterého si vezmu na starost, ať už v rámci kurzu nebo osobního doučování, beru jako velký osobní závazek. Velmi mi záleží na jeho výsledku a tato skutečnost mne stojí spoustu času navíc. Dnes proto sama učím veškerou chemii, která ve „Společně k přijímačkám“ zazní, ale na fyziku jsem si postupně našla lektory, kteří mi při přípravě pomáhají. Upřímně je všechny obdivuji za to, že se mnou vydrželi. Abych je pustila za Vámi do výuky, všichni museli projít přípravou a to proto, že i když oni sami kdysi absolvovali přijímačky na medicínu, tak si po těch letech nemohou pamatovat, co na nich měli. Vy, co jste už byli na přijímačkách, mi jistě dáte za pravdu: v den přijímaček si vzpomenete sotva na polovinu a za půl roku po přijímačkách už na nic. Je to logické, jdete se na nich ucházet a bojovat o místo pro sebe, tedy nemáte čas vnímat a zapamatovávat si otázky a porovnávat je s již existujícími otázkami na stejné téma. Tak přesně tohle dělám já :)
Jak vzniklo Společně k přijímačkám
A OD ZAČÁTKU...
Ahoj, jmenuji se Míša a jsem garantem výuky ve „Společně k přijímačkám“. Před mnoha lety jsem si - stejně jako Vy - přála studovat medicínu. Jako absolventka Střední zdravotnické školy jsem neměla žádnou šanci se na medicínu dostat a měla jsem jen základní znalosti fyziky a chemie. Samozřejmě jsem během 4. ročníku na střední škole hledala cestu, jak se na přijímačky připravit a zaplatila si kurz, který sliboval, že mě na ně připraví. Bohužel, zůstalo jen u slibů. Každých 14. dní jsem jezdila na kurz, kde jsme si sedla do lavice a byla nám v prezentacích odcitována jedna látka za druhou bez sebemenšího vysvětlení. Proto jsem následně začala hledat osobní doučování. A že jsem jich vyzkoušela! Každé doučování však probíhalo stejně: „Co potřebuješ vysvětlit?“ zeptal se člověk, který poprvé viděl modelovky v okamžiku, kdy jsem mu ukázala příklad, jež jsem nedovedla vypočítat. Sám nad příkladem přemýšlel, než mi jej dokázal vysvětlit, a já počítala každou minutu, protože jsem si doučování platila sama z brigád. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se pro svou neúspěšnost u přijímaček pustit do samostudia a nějak se v tom sama zorientovat. To se mi nakonec povedlo a já byla přijata na všeobecné lékařství mé vysněné Lékařské fakulty.
Čím dál tím častěji jsem přemýšlela nad tím, kolik takových lidí jako já asi je. Kolik lidí má pocit, že je nemožné dostat se na medicínu? Začala jsem to, co sem se naučila, učit na osobním doučování jednotlivé studenty. Dodnes si pamatuji na svou první studentku :) Roky utíkaly a studentů bylo na osobní doučování už tolik, že jsme nebyla schopná se ujmout všech. A v ten okamžik jsem si řekla, že převedu osobní doučovaní do kurzů. Že udělám něco, co tu podle mne do dnešního dne není a to, že povedu kurz jako osobní doučování. I když je pro mě dodnes slovo kurz něco jako sprosté slovo a ze svých zkušeností se kurzům obecně vyhýbám, je důležité vědět, že nemusí být kurz jako kurz. Žádný z nich Vás nedokáže 100% připravit na všechny lékařské fakulty v České a Slovenské republice. Ani já to nesvedu. Tím nechci tvrdit, že po absolvování kurzu, který se specializuje na přijímačky do Brna, nebudete schopni se dostat na všeobecné lékařství v Hradci Králové. Chtěla jsem nicméně vytvořit kurz, který se bude 100% soustředit na určitou Vámi zvolenou lékařskou fakultu, kterou si vyberete. Abyste si mohli říct, že jste 100% připraveni, musíte mít např. chemii v hlavě natolik logicky uspořádanou, že dovedete reagovat na sebemenší změnu otázky. Musíte mít všechny otázky z modelovek příslušné lékařské fakulty natestovány dokonale, přičemž je nutné probrat i otázky z přijímaček z loňských let, pokud jsou k dispozici. Tohle však stojí spoustu času v kurzu a zejména Vás doma. Ale až tohle zvládnete, tak půjdete na přijímačky s vědomím, že víte, že všemu rozumíte a že přijímačky jsou pouze formalitou k vašemu přijetí.
Během těch let, co pomáhám studentům s přípravou, se přijímací zkoušky značně změnily, a to nejen z hlediska obsahu, nýbrž i výše bodového ohodnocení pro přijetí. Každý rok jsem si proto dala za úkol přijímací zkoušky na lékařské fakultě navštívit, tedy sama si projít přípravou na ně a obstát v nich. Jedině tak totiž dokážu reagovat na změnu požadavků, jedině tak vím, že k nějaké změně došlo a jedině tak vám dovedu říct, v čem se příprava na určitou lékařskou fakultu liší od jiné.
Protože jsem schopná Vás sama na přijímačky připravit z fyziky, chemie i biologie, tak jsem dlouho neměla potřebu hledat jakoukoliv pomoc v podobě dalších lektorů. Každého studenta, kterého si vezmu na starost, ať už v rámci kurzu nebo osobního doučování, beru jako velký osobní závazek. Velmi mi záleží na jeho výsledku a tato skutečnost mne stojí spoustu času navíc. Dnes proto sama učím veškerou chemii, která ve „Společně k přijímačkám“ zazní, ale na fyziku jsem si postupně našla lektory, kteří mi při přípravě pomáhají. Upřímně je všechny obdivuji za to, že se mnou vydrželi. Abych je pustila za Vámi do výuky, všichni museli projít přípravou a to proto, že i když oni sami kdysi absolvovali přijímačky na medicínu, tak si po těch letech nemohou pamatovat, co na nich měli. Vy, co jste už byli na přijímačkách, mi jistě dáte za pravdu: v den přijímaček si vzpomenete sotva na polovinu a za půl roku po přijímačkách už na nic. Je to logické, jdete se na nich ucházet a bojovat o místo pro sebe, tedy nemáte čas vnímat a zapamatovávat si otázky a porovnávat je s již existujícími otázkami na stejné téma. Tak přesně tohle dělám já :)